Muzeum Iluzí

Tak. A je to tady. Rok 2019 a první kulturní výprava. Program na leden a i únor už je hotový, rozeslaný rodičům, ten březnový se taky už plní, jen s tím prvním – novoročním – vykročením do světa kultury pořád otálím…ve víře, že přijde to ONO. Věřím, že když něco nejde, tak je dobré to prostě nechat být tak, jak to je a přestat tlačit a ono to sedne, tak jak má. A taky, že jo. Muzeum Iluzí. Přitáhlo si mě k sobě jako můru světlo.

Proč tedy nevykročit do toho Nového roku s uvědoměním, že to, jak vnímáme věci, záleží na úhlu našeho pohledu a že těch úhlů může být více a dokonce si je sami svobodně můžeme zvolit. A proč si z toho taky nevzít to, že tak jak máme mnoho úhlů pohledů na věci, které tím pádem dostávají různé podoby, tak stejně je to i se situacemi, které zažíváme anebo našimi soudy o druhých lidech či o sobě samých…někdy něčemu věříme a ono to prostě může být jen iluze 😉

Muzeum Iluzí stojí naproti Orloji na Staromětském náměstí. Vchod je dobře ukryt restauracemi, naskládaných jedna vedle druhé a normálního smrtelníka odradí taky hemžící se davy turistů. Do poslední chvíle jsem ani nevěřila, že něco jako muzeum najdeme, ale tuhle nevíru zase zaháněla představa zklamaných dětských očí 😀 i když co vám budu povídat pohádky…cestou tam jsme procházeli kolem kapely vyhrávající na celé náměstí a děti se okamžitě zapojily a radostí vískaly, tančily anebo jen tak zaujatě koukaly na hudebníky a jejich hudební nástroje. Mě nesmírně dojímá to, jak kamkoliv přijdeme, tak se tváře všech přítomných rozehrají v úsměvy…s dětmi vchází čirá radost z přítomného okamžiku. Poslední dobou se mě často lidé ptají: „Vy jste z nějaké speciální školky, že?“ Po chvíli povídání se dovídám, proč a čím tak na ně působí. Třeba tím, že jsou bytré, mají přehled a znalosti anebo se prostě „umí chovat“…ve vlaku, v metru…a ta zpětná vazba je skvělá, zvlášť když někdy přichází pocit, že to s dětmi „háže jako s pytlem plných blech“.

Než jsme vešli dovnitř, nenechali jsme si ujít ani samotný Orloj a Barča přidala nějakou tu zajímavost o něm a taky jsme si povídali o tom, co je to iluze.

Muzeum Iluzí předčilo moje očekávání a moc se mi líbilo, že je uděláno tak, aby se děti mohly vyřádit a zkusit si všechno, co je k mání. Všeho jsme se mohli dotýkat, prozkoumávat a fotit se. Focení je přímo doporučeno, protože právě to uvádí iluze a triky v život. Navíc v době naši návštěvy jsme byli jediní návštěvníci, a tak jsme nikoho ani nerušili a náš průvodce byl velmi trpělivý a chápající a rád poradil, co se s jakým exponátem má dělat, jak a odkud ho vyfotit nebo co znamená. A tak jsme se fotili „v obrazech“ nebo jsme „do nich padali“ a nejvíc nás nadchl trik s židlí…

…i když vlastně děti nejčastěji říkaly, že se jim líbila „ta zeď“…možná jste něco takového od vašeho dítka taky slyšeli, ale nic vám to neodhalilo…abych uvedla vše na pravou míru…totiž v muzeu je malá místnost, která má klenutý strop, a když se úplně ztišíte a jeden jde do jednoho rohu a druhý do druhého a ten první něco velmi tichoučce, téměř neslyšitelně zašeptá tomu druhému, tak on to uslyší, jako by ten první stál těsně za jeho zády…zvuk se krásně nese po klenutém stropě až na druhý konec a je to vážně skvělá a trochu neuvěřitelná zábava! Byl to navíc moment, kdy se děti úplně zklidnily, ztišily, zkoncentrovaly a jen tak plynuly v očekávání, co se stane…

První patro je více interaktivní se spoustou triků. Děti si více vyhrají, je pro ně jak dělané. To druhé patro je věnované moderním umělcům a probíhá v něm výstava History board, za níž stojí čeští a slovenští streeartoví umělci. Celkem 13 velkoplošných obrazů zachycující 100 let historie Československa. Tam se děti přece jen začaly nudit, a tak jsme se vydali dál.

Na oběd nás Barča zavedla do jídelny v Železné ulici, kde si děti smsly na výborném jídle. Seděly u samostatného stolu a mě zase pojala fantazie ve chvíli, kdy jsem je pozorovala, jak spolu živě debatují a zároveň se usměrňují…jako by si skupinka dětí vyšla sama na výlet a cestou se zastavila na oběd. Viděla jsem je jako takové malé dospělé, kteří si užívají naplno, co je jen napadne, aniž by si jen na chvilinku pomyslely, „co na to okolí“ nebo „tohle se nehodí“ a přitom to tak mile vyplňovalo tu strohou a prázdnou náladu v celé jídelně.

Mezitím se „umělci“ na Staromětském náměstí rozrostli a děti úplně uchvátili obří plyšoví medvědi a dlouhou dobu s nimi dováděly. Na závěr výpravy jsme si vyšli na dětské hřiště na Kampu skrz Karlův Most, místo, které děti už poznávaly, a tak se nejprve zastavily, labužnicky se rozhlédly po Vltavě a okolí a vyšly dál…

Přikládám odkaz na Muzeum Iluzí tady, kde děti do 6 let mají vstup zdarma.

Hezký Nový rok 2019, bez iluzí! 🙂

Komentáře
  • Novinky z první ruky

    Chcete mít přehled a dostávat horké novinky o tom, co se u nás děje a jaké chystáme akce? Nechte nám svůj e-mail a zůstaňme v kontaktu.

    Vaše osobní údaje budeme zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy. Vložením e-mailu souhlasíte s tím, že budete dostávat informace o veškerých aktivitách You&Me (školka, tábory, kroužky, jarmarky atd.) formou e-mailu nebo cílené reklamy na Facebooku.
  • Nejnovější příspěvky